Stefan Budian

entstanden im Gespräch zwischen Stefan und Doris Budian und ChatGPT (KI) mit Suno (KI), August 2026

← Die betende Frau

Ich gehe diesen Weg schon lange.
zu diesem Bild, zu diesem Kreuz.
in der Luft hallen Schüsse,
doch genau hier will ich hin.

Ich bin nicht mutig, bin nicht heilig,
ich bin nur müde, und ich weiß:
ich bete in dem Lärm der Waffen,
vertrau' auf dich allein.

Mutter Maria, sieh mich hier knien
zwischen den Fronten,
zwischen Angst und Tod.
Mutter Maria, hör durch den Lärm mein Fleh‘n.
Birg mich unter deinem Mantel,
lass mich doch nicht vergehn.

Ein Soldat liegt dort.
Ich spüre seinen Blick.
Er ruft mir zu,
doch ich bleibe nicht stehen.
Was bin ich für ihn?
Eine betende Frau am Straßenrand?
Oder vielleicht nur ein Schatten
in einem fremden Land?

Er sieht mich noch immer.
Ich bleibe knien.
Was er nicht weiß:
Ich bete auch für ihn.

Ich frage mich, was wäre geschehen,
hätte er mich wirklich gesehen
als ein Mensch -
der ich bin.
Könnte er weiter töten wie bisher?
Oder würdest Du ihn verändern?
und ihn zweifeln lassen?
Würdest Du das für mich tun?

Mutter Maria, sieh mich hier knien
zwischen den Fronten,
zwischen Angst und Tod.
Mutter Maria, hör durch den Lärm mein Flehen.
Birg uns unter deinem Mantel,
lass uns doch nicht vergehen.

Die Schüsse verstummen - irgendwann.
Der Staub legt sich - irgendwann.
Es ist dunkel geworden.
Eine letzte Bitte noch:
Mutter Maria, erinnerst Du Dich an mich,
wenn bei den Menschen meine Spur erlischt.

—-

Touhle cestou chodím už dlouho.
K tomuto obrazu, k tomuto kříži.
Ve vzduchu znějí výstřely,
ale právě sem chci dojít.

Nejsem statečná, nejsem svatá,
jsem jen unavená a vím:
modlím se uprostřed hluku zbraní,
důvěřuji jen Tobě.

Matko Boží, Maria, podívej se, jak tu klečím
mezi frontami,
mezi strachem a smrtí.
Matko Boží, Maria, slyš přes ten hluk mou prosbu.
Skryj mě pod svým pláštěm,
nenech mě zahynout.

Tam leží voják.
Cítím jeho pohled.
Volá na mě,
ale já se nezastavím.
Čím jsem pro něj?
Modlící se ženou u cesty?
Nebo snad jen stínem
v cizí zemi?

Pořád se na mě dívá.
Já zůstávám klečet.
Co neví:
modlím se i za něj.

Přemýšlím, co by se stalo,
kdyby mě opravdu uviděl
jako člověka —
kterým jsem.
Dokázal by dál zabíjet jako dosud?
Nebo bys ho Ty dokázala změnit?
A nechala ho pochybovat?
Udělala bys to pro mě?

Matko Boží, Maria, podívej se, jak tu klečím
mezi frontami,
mezi strachem a smrtí.
Matko Boží, Maria, slyš přes ten hluk mou prosbu.
Skryj nás pod svým pláštěm,
nenech nás zahynout.

Výstřely utichnou — jednou.
Prach se usadí — jednou.
Už se setmělo.
Ještě jedna poslední prosba:
Matko Boží, Maria, pamatuješ na mě,
až mezi lidmi zanikne má poslední stopa?

—-

Od dawna chodzę tędy
do tego obrazu, do tego krzyża.
Dziś w powietrzu niesie się huk wystrzałów,
a jednak właśnie tutaj zmierzam.

Nie jestem odważna, nie jestem święta,
jestem tylko zmęczona — i wiem:
modlę się pośród huku broni,
Tobie jednej ufam.

Matko Boża, Maryjo,
spójrz na mnie, gdy tu klęczę
między frontami,
między lękiem a śmiercią.

Matko Boża, Maryjo,
wśród huku wysłuchaj mego błagania.
Okryj mnie swoim płaszczem,
nie pozwól mi zginąć.

Tam leży żołnierz.
Czuję na sobie jego wzrok.
Woła do mnie,
lecz ja się nie zatrzymuję.
Kim jestem w jego oczach?
Kobietą modlącą się przy drodze?
A może tylko cieniem
na ziemi obcej dla niego?

On wciąż na mnie patrzy.
Ja wciąż klęczę.
Czego nie wie:
modlę się także za niego.

Zastanawiam się, co by się stało,
gdyby naprawdę mnie zobaczył —
zobaczył we mnie człowieka,
którym jestem.
Czy mógłby dalej zabijać jak dotąd?
Czy Ty mogłabyś go przemienić,
sprawić, by zaczął wątpić?
Czy zrobiłabyś to dla mnie?

Matko Boża, Maryjo,
spójrz na mnie, gdy tu klęczę
między frontami,
między lękiem a śmiercią.

Matko Boża, Maryjo,
wśród huku wysłuchaj mego błagania.
Okryj nas swoim płaszczem,
nie pozwól nam zginąć.

Kiedyś ucichną strzały.
Kiedyś opadnie kurz.
Zapadła już ciemność.
Jeszcze jedna, ostatnia prośba:
Matko Boża, Maryjo,
czy będziesz o mnie pamiętać,
gdy pośród ludzi zaginie mój ślad?

—-

I've walked this road for many years,
to this image, to this cross.
Gunfire echoes through the air,
but this is where I need to be.

I'm not brave, I'm not holy.
I'm only tired, and this I know:
here, amid the sound of gunfire,
I put my trust in you alone.

Holy Mary, look at me,
kneeling here between the lines,
between fear and death.
Holy Mary, hear my prayer
through all this noise.
Shelter me beneath your mantle.
Do not let me die.

There's a soldier lying there.
I can feel him watching me.
He calls out,
but I keep walking.
What does he see?
A woman praying by the roadside?
Or only a shadow
in a country strange to him?

He's still watching.
I stay on my knees.
What he doesn't know
is that I'm praying for him too.

I wonder what might have happened
if he had truly seen me —
not as something by the roadside,
but as the human being I am.
Could he keep on killing?
Could you change something in him?
Could you make him doubt?
Would you do that for me?

Holy Mary, look at me,
kneeling here between the lines,
between fear and death.
Holy Mary, hear my prayer
through all this noise.
Shelter us beneath your mantle.
Do not let us die.

One day the gunfire will stop.
One day the dust will settle.
It is dark now.
Just one last prayer:
Holy Mary,
will you remember me
when no trace of me
is left among the living?

—-

← Die betende Frau